„Takže vážení, první věc, co si musíme upřesnit je, správná terminologie tady je okřídlení koně, ne pegasové, jasné?“ prohlásila hnedka ze začátku. Celá naše pětičlenná skupina souhlasila. Dokonce jeden z členů připojil vyprávění o okřídleném koni, který se jmenoval Pegas načež prý dostal plusový bod a právo být první, kdo se pokusí o svůj nástup na okřídlence. Což s sebou přineslo vlnu nesouhlasu. Bohužel paní Davies byla vskutku neoblomná a nehodlala své rozhodnutí změnit ani po pěti minutách dohadování. Naopak dalším dvěma studentům udělali trest, jeho náplň však neprozradila.
Asi si hodně z Vás myslí, že osedlat takového pegase je hrozně těžké. Z mi neznámého důvodu si je všichni pletou s hypogryfy. To jsou bestie, věřte mi, k těm bych vás jen tak nepustila, stejně by dva z vás poklovali, dva by ze strachu odmítli to zkusit a možná jeden jediný z vás by se na ten hřbet i dostal. Místo toho vás seznámím s Abraxany, velice milé koně. Akademie v Krásnohůlkách je používá pro přepravu na příklad,“ rozpovídala se naše instruktorka záhy, jen co jsme procházeli stájemi. Následně jsme vyšli ven, kde pro nás čekalo již šest připravených koní. Jen jeden však už byl osedlán a připraven na let.
"Jelikož sedla normálních koní, víte, těch mudlovských, tady na ty moc nesedí, tak jsme se my kouzelníci museli adaptovat. Dobře, doopravdy to mudlové okoukali od nás, ale co už, koukejte, jak se to dělá,“ prohlásila znovu a vytáhla cosi, co spíše vypadalo jako kus látky, s trochou vycpávky uprostřed a několika pásky. „Tohle je náš vlastní model. Sama jsem jej sestrojila. Kdo řekne, že seděl na něčem pohodlnějším, bude dělat dvacet dřepů za to, že lže. Jako teoreticky někteří nepoužívají sedla vůbec. Ale to by pak bylo moc jednoduché. Plus byste z těch koní popadali jak švestky.“
Následně nám tedy sedla rozdala, svého koně si vyvedla hezky dopředu a ukázala nám na něm, kde co patří. Byl tam pásek, který vedl kolem hrudi, další pod ní a dva, které se zapínaly okolo křídel. Rozhodně se tak sedlo nemělo, jak pohnout. Uzdu nám nedala se slovy „poletíte za mnou, nepotřebujete ji, hříva stačí“. A tak jsme se tedy všichni nějak na ty koně vyškrábali.
Jestli jsem někdy seděla v něčem pohodlnějším, to vám říci bohužel nemohu, dřepy se mi moc dělat nechtějí, ale výhled to byl opravdu spektakulární! No vážně, viděli jsme louky a lesy, dokonce i jedno z kouzelnických měst, které se nacházelo nedaleko stájí. A jenom jeden z členů naší výpravy málem spadl, což madam nazvala úspěchem, a že jsme prý nejlepší skupinka letos. Nejlepší zážitek letos, vážně!
Andy Topher
Žádné komentáře:
Okomentovat